Tak jsem se po půl roce konečně dočkal a už smrdím na cimře. Nééé na cimře na lodi, ale v Praze na firmě.
Do odletu mi zbývá nějakých 38 hodin, což je ještě spousta času. Poletím do Washingtonu z Prahy, přes Vídeň, aspoň že ne přes Ukrajinu, Izrael, nebo Sýrii. I když člověk si nikdy nemůže bejt jistej. Všechno mám zabalený, dokonce jsem nafasoval přenosnou televizu, ať se v kuchyni nenudím(Ale ja tam jedu opravdu odpočívat, práce jsem si v Brně užil dost). Do limitu se přesně vejdu, tak doufám že na letišti nebudou remcat. Ráno jsem se akorát musel dostavit k doktorce na podepsání papírů a zpátky na firmu pro spoustu průkazů kartiček, certifikátů a všeho možnýho bordelu kterej s sebou budu muset tahat. Ještě že mám Martina, kterej sice trčí někde v Polsku, ale bez něho bych se na celou tuhle eskapádu asi vysral, jelikož na firmě mě neřekli absolutně nic. Asi nevěděli že jsem nováček. Ale já su kluk šikovná a vím, že líná huba holý neštěstí. Každopádně v tuto chvíli převládají smíšený pocity. Ať už z brzké cesty, tak ze samotného plutí, i když na to druhý se vlastne těším.
Děcka prdím na vás, su unavenej, valím chrápat, zítra je taky den
Žádné komentáře:
Okomentovat