Tak jsem se po půl roce konečně dočkal a už smrdím na cimře. Nééé na cimře na lodi, ale v Praze na firmě.
Do odletu mi zbývá nějakých 38 hodin, což je ještě spousta času. Poletím do Washingtonu z Prahy, přes Vídeň, aspoň že ne přes Ukrajinu, Izrael, nebo Sýrii. I když člověk si nikdy nemůže bejt jistej. Všechno mám zabalený, dokonce jsem nafasoval přenosnou televizu, ať se v kuchyni nenudím(Ale ja tam jedu opravdu odpočívat, práce jsem si v Brně užil dost). Do limitu se přesně vejdu, tak doufám že na letišti nebudou remcat. Ráno jsem se akorát musel dostavit k doktorce na podepsání papírů a zpátky na firmu pro spoustu průkazů kartiček, certifikátů a všeho možnýho bordelu kterej s sebou budu muset tahat. Ještě že mám Martina, kterej sice trčí někde v Polsku, ale bez něho bych se na celou tuhle eskapádu asi vysral, jelikož na firmě mě neřekli absolutně nic. Asi nevěděli že jsem nováček. Ale já su kluk šikovná a vím, že líná huba holý neštěstí. Každopádně v tuto chvíli převládají smíšený pocity. Ať už z brzké cesty, tak ze samotného plutí, i když na to druhý se vlastne těším.
Děcka prdím na vás, su unavenej, valím chrápat, zítra je taky den
pátek 25. července 2014
úterý 15. července 2014
Proč zrovna práce na moři?
Proč zrovna práce na moři?
Jeden z hlavních důvodů byla jednoduchost a celkem slušný peníze, ovšem taky za "nějakou cenu".
Kdysi před pěti let jsem si uvědomil že mě kuchařina nebaví natolik, že jsem s ní chtěl seknout. Ono taky pracovat od 240-270 hod. měsíčně není žádnej med, kór když za to berete "ušmudlanejch 15k,-"
Tak jsem zkoušel najít si něco úplně jinýho. Mám rád když vidím výsledek své práce víc než 10 sekund. Nemyslím si o sobě že su úplný poleno, na druhou stranu ani žádnej umělec. Jenže sehnat v dnešní době práci na kterou nemáte školu je bez "kontaktů" nadlidskej výkon. Já kontakty neměl a nakonec jsem musel u kuchařiny zůstat. Na druhou stranu mě kuchařina baví, bohužel jen když můžu, ne když musím.
No a když už vařit, tak někde kde i zažiju něco víc než otravu přepáleným olejem a naraženou kostrč z kluzké podlahy. A tak slovo dalo slovo a kontakt na agenturu byl uložen v kontaktech.
Jak se dá dostat na loď? Není to nic složitýho, stačí použít ďábelský nástroj a tím není nic jinýho než internet.
Tuším že jediná agentura zprostředkující práci na zaoceánských lodích v ČR je v Praze(podrobnosti buď internet, nebo SZ). Jednoho dne jsem se odhodlal, zvedl telefon a na agenturu zatelefonoval. Nejaký výběrový řízení jsem nepocítil, jen bylo potřeba splnit týdenní základní kurz pro práci na moři dle mezinárodních pravidel. Jedná se o kurz první pomoci, protipožární, bezpečnostní, řešení krizových situací... Celej kurz trvá týden a občas jsem se i slušně nasmál. Co se týče financí, tak celkový výdaje před prvním vyplutím se vrátí na moři za cca 14 dní. Což je prakticky zanedbatelná položka.
Dále spoustu lékařských vyšetření, nejaký to očkování a pár dalších serepetiček nutný k vyplutí.
Jo, taky dostanete námořnickou knížku(takovej modrej "pas").
A pak už jen čekat, čekat a čekat než se pro vás uvolní na nějaké lodi místo(nejde jen o práci kuchaře, ale i pro stewardy, mechaniky, palubare, píkry...) a ....
... vlastně ani nevím co se děje po tom co si vás vyberou, to mě teprve ještě čeká. Nemůžu se dočkat.
Jeden z hlavních důvodů byla jednoduchost a celkem slušný peníze, ovšem taky za "nějakou cenu".
Kdysi před pěti let jsem si uvědomil že mě kuchařina nebaví natolik, že jsem s ní chtěl seknout. Ono taky pracovat od 240-270 hod. měsíčně není žádnej med, kór když za to berete "ušmudlanejch 15k,-"
Tak jsem zkoušel najít si něco úplně jinýho. Mám rád když vidím výsledek své práce víc než 10 sekund. Nemyslím si o sobě že su úplný poleno, na druhou stranu ani žádnej umělec. Jenže sehnat v dnešní době práci na kterou nemáte školu je bez "kontaktů" nadlidskej výkon. Já kontakty neměl a nakonec jsem musel u kuchařiny zůstat. Na druhou stranu mě kuchařina baví, bohužel jen když můžu, ne když musím.
No a když už vařit, tak někde kde i zažiju něco víc než otravu přepáleným olejem a naraženou kostrč z kluzké podlahy. A tak slovo dalo slovo a kontakt na agenturu byl uložen v kontaktech.
Jak se dá dostat na loď? Není to nic složitýho, stačí použít ďábelský nástroj a tím není nic jinýho než internet.
Tuším že jediná agentura zprostředkující práci na zaoceánských lodích v ČR je v Praze(podrobnosti buď internet, nebo SZ). Jednoho dne jsem se odhodlal, zvedl telefon a na agenturu zatelefonoval. Nejaký výběrový řízení jsem nepocítil, jen bylo potřeba splnit týdenní základní kurz pro práci na moři dle mezinárodních pravidel. Jedná se o kurz první pomoci, protipožární, bezpečnostní, řešení krizových situací... Celej kurz trvá týden a občas jsem se i slušně nasmál. Co se týče financí, tak celkový výdaje před prvním vyplutím se vrátí na moři za cca 14 dní. Což je prakticky zanedbatelná položka.
Dále spoustu lékařských vyšetření, nejaký to očkování a pár dalších serepetiček nutný k vyplutí.
Jo, taky dostanete námořnickou knížku(takovej modrej "pas").
A pak už jen čekat, čekat a čekat než se pro vás uvolní na nějaké lodi místo(nejde jen o práci kuchaře, ale i pro stewardy, mechaniky, palubare, píkry...) a ....
... vlastně ani nevím co se děje po tom co si vás vyberou, to mě teprve ještě čeká. Nemůžu se dočkat.
úterý 1. července 2014
Prolog
O co vlastně na těchto stránkách půjde? Kdo vi. Možná o nudu, možná o obyčejný život na moři, nebo taky o neuvěřitelné dobrodružství které se nepodaří zažít každému.
Jmenuju se Radek Daníček a tenhle blog bude o prvním kontraktu(cca půl roku) na nákladní zaoceánské lodi na pozici kuchař. Blog budu psát když bude možnost a hlavně když se mi bude chtít a formou volnou(Jsem brňák a spisovné mluvení mi není podobný a právě proto by mi nesedělo ani tak psát), komu pravopis a forma nebude sedět, nechť si tento blog přidá do blacklistu a mlčí.
Jak člověka napadne se zbavit relativně pohodlné práce pět minut od domova, opustit všední život a vydat se do světa? Světa tak malého a přitom tak obrovskýho? V mém případě je to touha ochutnat z tohohle světa co nejvíc to jde. Odmalička jsem k tomu byl veden a ani v dospělosti mě to nepustilo, i když je pravda že jsem se snažil dostat do všedního stereotypu většiny lidí. Nešlo to, i když by to pro mě bylo mnohem pohodlnější. Ale představa že co nejdřív založím rodinu, vezmu hypotéku na nějakej krásnej barák/byt, pořídím psa a budu pracovat až do důchodu.... Áááá, co to kecám, já do klasickýho důchodu nepůjdu, teda pokud se dožiju 80 let tak... možná. Jo, ještě bych zapomněl na dovolený v Chorvatsku a podobných destinacích, i když proti těmhle zemím absolutně nic nemám, ba naopak. Ale nemám rád stereotyp. prostě a jednoduše chci taky něco zažít když už je život tak krátkej.
Jmenuju se Radek Daníček a tenhle blog bude o prvním kontraktu(cca půl roku) na nákladní zaoceánské lodi na pozici kuchař. Blog budu psát když bude možnost a hlavně když se mi bude chtít a formou volnou(Jsem brňák a spisovné mluvení mi není podobný a právě proto by mi nesedělo ani tak psát), komu pravopis a forma nebude sedět, nechť si tento blog přidá do blacklistu a mlčí.
Jak člověka napadne se zbavit relativně pohodlné práce pět minut od domova, opustit všední život a vydat se do světa? Světa tak malého a přitom tak obrovskýho? V mém případě je to touha ochutnat z tohohle světa co nejvíc to jde. Odmalička jsem k tomu byl veden a ani v dospělosti mě to nepustilo, i když je pravda že jsem se snažil dostat do všedního stereotypu většiny lidí. Nešlo to, i když by to pro mě bylo mnohem pohodlnější. Ale představa že co nejdřív založím rodinu, vezmu hypotéku na nějakej krásnej barák/byt, pořídím psa a budu pracovat až do důchodu.... Áááá, co to kecám, já do klasickýho důchodu nepůjdu, teda pokud se dožiju 80 let tak... možná. Jo, ještě bych zapomněl na dovolený v Chorvatsku a podobných destinacích, i když proti těmhle zemím absolutně nic nemám, ba naopak. Ale nemám rád stereotyp. prostě a jednoduše chci taky něco zažít když už je život tak krátkej.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)